12. března 2015

Enceladus


   Saturnův měsíc Enceladus je jedním z nejmenších světů ve Sluneční soustavě. Jeho průměr je pouhých 500 kilometrů, přesto si udržuje zhruba kulový tvar. Za to vděčí především svému složení. Zatímco kamenné světy se zakulacují až při průměru kolem tisíce kilometrů, Enceladu k tomu stačí polovina. Je totiž skoro celý z vodního ledu.

NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

   Navzdory svým malým rozměrům poutá Enceladus mnoho pozornosti. Kromě naší dobré Země je totiž jediným tělesem v celém vesmíru (!), u kterého máme přímý a nezvratný důkaz přítomnosti kapalné vody! Ta totiž tryská z prasklin v ledové kůře přímo do prostoru.

NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

   Famózně úspěšná družice Cassini byla několikrát navedena, aby proletěla přímo skrz tyto gejzíry a mohla detailně zkoumat jejich složení. Díky tomu víme, že jsou opravdu převážně z vody. Cassini tyto manévry bez úhony přežila a dodnes pokračuje ve výzkumu Saturnu, jeho prstenců a měsíců.

   V časopise Nature včera vyšla studie zabývající se procesy uvnitř Encelada. Materiál tryskající z podpovrchového oceánu vytváří oblačný prstenec kolem Saturnu podél Enceladovy orbity. Narozdíl od klasických saturnových prstenců, které jsou téměř čistě z ledu, byl v tomto oblaku detekován mimo jiné metan a drobné silikátové granule. Hornina v království ledu! Čtyři roky zpracovávání dat z Cassini, na nich založených počítačových simulací a laboratorních pokusů vedly k závěru, že tyto granule vznikají hydrotermálními procesy na dně Enceladova oceánu, kde voda ohřátá alespoň na 90˚C reaguje s kamenným jádrem měsíce a nasycuje se minerály. Když se pak ochlazuje a stoupá k povrchu, minerály krystalizují a vytvářejí drobné granule. Ty se pak obalí ledem a spolu s výtrysky si najdou cestu popraskanou kůrou Encelada, aby se staly součástí oblačného saturnova prstence. Sluneční záření (které tato hornina neviděla miliardy let) pak vysublimuje led a najednou máme plno křemíkových granulí tam, kde by je nikdo nečekal. Podobnými procesy za přítomnosti horké vody by se měl do prostoru dostávat i zmíněný metan.

   Kromě toho, že díky těmto fascinujícím přírodním procesům můžeme přímo zkoumat materiál z nitra cizího kosmického tělesa (nikdo se dosud neprovrtal ani pod zemskou kůru, natož pod nějakou mimozemskou!), poskytují tyto závěry důkaz toho, o čem se spekulovalo od objevu samotných gejzírů na Enceladu - na dně tohoto mimozemského oceánu se nacházejí horké průduchy podobné těm, které známe z pozemského oceánského dna. A na Zemi se to kolem těchto zřídel hemží životem, byť tam nikdy nedopadá ani paprsek světla!

   Objevíme jednoho dne v těch nejneočekávanějších koutech Soustavy kolonie bujících organizmů či dokonce fantaskní mimozemské tvory? Skrývá tento maličký ledový svět Velké tajemství?

NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute

Žádné komentáře:

Okomentovat